Proč je vhodné si připomenou vraždu Milady Horákové právě teď?

A kdy jindy? Marxovo komunistické ideály jsou opět v kurzu. V Německu vztyčují sochy Marxe a Lenina, v Seattlu zkoušejí komunitní zónu, opět tu máme revolucionáře, hlásající svržení staré zkostnatělé společnosti...

Letošní připomenutí justiční vraždy Milady Horákové je intenzivnější než bývá zvykem. Transparenty na budovách, hlášení v metru, projekce na sídlo komunistů a jejich řečnický pult, atd...

Samozřejmě chápu, co chtějí organizátoři (v čele s Pražským magistrátem) letošní vzpomínkou na Miladu Horákovou říci: Vládne nám bývalý komunista Andrej Babiš (nečlenství v StB nebudu rozebírat, na to si každý jistě již názor udělal), vládne s podporou komunistů a to je špatně.

Naprostý souhlas, proti tomuto nelze nic namítnout a je to zcela v pořádku.

Nicméně, vynechme tuto jednoduchou prvoplánovost organizátorů a když už zde toto připomenutí máme, tak jej neprožijme jen formálně, ale opravdu o věci popřemýšlejme a zasaďme jí třeba do dnešního kontextu,

Při první úvaze mnoho z nás jistě napadne něco ve smyslu: KSČM vymírá, za pár let se již nedostane do parlamentu a její členové jsou sentimentální páprdové v papučích, jejichž nebezpečnost a akceschopnost se blíží nule. Je tedy zbytečné to nějak hrotit.

Bohužel, nemyslím si, že hlavní současná voličská základna komunismu (zdůrazňuji komunismu nikoliv komunistů) chodí v placatých čepicích s kšiltem a preferuje Rusko. Naopak návrat zrůdné Marxovo komunistické ideologie vidím ze zcela jiné strany.

Zapřemýšlejme tady o tom, jak se mění svoboda slova (jejíž potlačení stálo Miladu Horákovou život), kdo chce navázat na Marxe a protlačovat jeho komunistické ideály, co nahradilo "třídní boj", jaké symboly se likvidují dnes, atd...

A protože vyzývám k uctění památky přemýšlením, tak nebudu tentokrát žádné závěry dělat. Nechť si je každý udělá sám. A třeba někdo uvidí stejné paradoxy jako já.

Takže díky organizátorům za toto upozornění. I když oni to asi takto do hloubky nemysleli.