Smutné výročí: 30 let od konce sametové revoluce

Zhruba před dvěma měsíci jsme oslavili začátek Sametové revoluce, dále jsme si připomínali její průběh (např. zvolení V. Havla) a dnes je na čase si připomenout její konec. Ano, dnes má výročí Petr Pithart a jeho Slyším trávu růst

Každý proces má svůj začátek, svůj průběh (a pokud ještě netrvá) tak i svůj konec. To, že "Sametová revoluce" už netrvá je snad zřejmé každému, stačí se podívat na složení vlády. Kdy tedy nastal její konec?

A kladou si otázku "Kdy nastal její konec?" třeba studenti, kteří se o ní učí v dějepisu? Nebo aspoň jejich učitelé? A jak na ní odpovídají?

Pro mne jako pro pamětníka tehdejších událostí, připadá konec "Sametové revoluce" právě na dnešní datum. Dnes je to totiž právě 30 let ode dne, kdy v československé televizi zazněl projev Petra Pitharta, který mezi lidmi dostal název "Slyším trávu růst".

Tento projev ve svém důsledku zastavil postupující vytlačování komunistů z podnikových (i veřejných) funkcí a nastolil jakési bezvládí, kdy tito funkcionáři nebyli kontrolováni ani starou vládou KSČ a ani nastupující mocí. Stali se pány "svých podniků" a mnozí z nich toho i "řádně využili".

Toto výročí nebude v médiích připomínáno. Nicméně to, že nastalo poznáte podle toho, že po tomto datu se již 30 let sametové revoluce připomínat nebude. Proč nebude připomínáno? Jednoduše proto, že spousta lidí ovládajících média za svoje dnešní postavení vděčí právě tomuto urychlenému konci revoluce.

Vysvětlit, co (či kdo) za tímto projevem bylo, není v mých silách a snad to historici po otevření nějakých archívů osvětlí. Byl to strach z toho, že revoluce "začne požírat vlastní děti" a odstaví vedení OF? Byla to odměna komunistům za nekrvavé předání moci a zvolení Václava Havla? Měl někdo na někoho nějaké "složky"? Nebo měl P.Pithart opravdu strach z toho, že by nějaký komunista mohl být neoprávněně potrestán? Těžko říci.

Jedno si pamatuji, projev to byl podivný, vnitřně nelogický, čtený z papírů, řečník působil jakoby pod tlakem. Dole je tento projev poněkud učesaný a dnes jeho text nepůsobí tak úděsně. Ale to hlavní bylo "mezi řádky" a v chování řečníka. A většina pochopila, že pokud by v přebírání moci pokračovali, tak se OF postaví na stranu komunistů a půjde proti nim.

A též si pamatuji, že tímto skončily naděje, že by bývalí komunisté byli za své činy souzeni, skončily naděje že by nastala nějaká obdoba Norimberských procesů a naděje že komunisté přijdou o protekčně získané majetky.

A pamatuji si i zklamání lidí, které přišlo. A pamatuji, že mnozí nestraníci, chápali tento projev jako plivnutí do obličeje. Nicméně OF mělo takovou pozici, že jít proti němu by bylo velmi obtížné. A tehdy mne to (jako studenta) ani nenapadlo.

Dnes si myslím, že nevzbouřit se proti tomuto směřování OF byla chyba. Ani OF nebylo jednotné (jak se ukázalo o pár měsíců později, na podzim 90) a křídlo osmašedesátníků a dalších levicových (později většinou sociálnědemokratických a často s komunistickými kořeny) politiků, kteří mu vládli, rozhodně nebylo neporazitelné.

Je zajímavé, že tento pro vývoj revoluce (a celkově našich dějin) docela klíčový projev nebylo úplně jednoduché najít, snad jakoby měl být zapomenutý...

Projev Petra Pitharta (hlavního představitele OF) z Československé televize z 19.1.1990

Milí přátelé,

obracíme se k vám vždy, když cítíme, že se v naší zemi děje něco, co by se dít nemělo. Já sám osobně mám pochybnosti, zda to, co se v naší zemi odehrává, je správné nazývat revolucí. Toho slova se trochu bojím. Raději než revoluce bych řekl, že se prostě osvobozujeme z poměrů, které byly neslušné a nerozumné. Osvobozujeme se od násilí, které nemuselo mít vždy podobu vězení a pronásledování; bylo to bezuzdné ovládání lidí pomocí strachu, korupce a všemocné státostrany.

Zbavili jsme společnost strachu z vlády jedné strany, z komunistů, ale obávám se, abychom nemuseli za čas zbavovat lidi strachu z nás samotných. Zkrátka: působení občanských fór se nesmí v ničem podobat řádění akčních výborů NF po únoru 48. Nevím, jestli neslyším trávu růst, ale zdá se mi, že stále častěji zaznívají hlasy lidí, které říkají: je to to samý, jenže v bleděmodrým. Jistě, že tyto hlasy přehánějí, možná, že vycházely z netypických případů, ale v každém případě je to varování, které nemůžeme přeslechnout.

Ano, všichni zkompromitovaní komunisté, ale i všichni jim podobní bezpartijní - musí odejít ze všech odpovědných míst. Musí odejít i všichni diletanti, které držela nahoře jen partajní legitimace nebo přízeň mocných. Jak to ale udělat slušně, rozumně a přitom ne naivně? Jak neochromit každodenní fungování podniků, škol, nemocnic, národních výborů? Dryáčnické metody řešení personálních problémů se obrátí nejen proti nám, proti Občanským fórům, ale proti celé společnosti. OF na pracovištích i v místech proto naléhavě vyzývám, aby se vyvarovala všech pseudorevolucionářských způsobů.

Vím o OF, které si vynutilo právo podepisovat s ředitelem podniku všechny hospodářské smlouvy, vím o Občanských fórech, která se ujímají řízení čistě provozních problémů. Také naši přátelé z VPN potvrzují, že se setkávají s podobnými extrémy. Občanská fóra mohou vyvinout tlak, i silný tlak na změny, ale jen jako občané, nikoliv jako partaj, která klade ultimata, která sundává ředitele podniků nebo primáře v nemocnicích jen proto, že to jsou komunisté.

Je opravdu každý komunista nemravným člověkem a je každý aktivista občanského fóra bezúhonným idealistou?

Uvažujme střízlivě. Komunistická strana, která měla 1 700 000 členů, nemohla být jen stranou stalinistických a brežněvovských pohrobků, bezohledných konsolidátorů a cynických mafiánů, nebo lidí neschopných, kterým strana poskytla mimořádnou šanci k neoprávněné kariéře. V komunistické straně byli lidé, kteří měli pro své členství též jiné důvody. Někdy to byla touha po vyniknutí, po osobním uplatnění, u jiných to bylo i určité vědomí odpovědnosti vůči pracovnímu kolektivu, vůči podniku, městu a někdy i svým způsobem ke společnosti. Že se svým členstvím podíleli na zlu? Že byli málo stateční? Kdo má právo soudit jen proto, že byl nestraníkem? Kdo má právo soudit podle zásady kolektivní viny?

Někdy nás napadá, že za neuvážlivými čistkami stojí provokatéři. Kéž by to byla celá pravda. Obávám se, že v řadách OF jsou i upřímní, ale nerozumní horlivci, že jsou tam ale i také kariéristé, kteří ucítili příležitost. A dokonce i lidé, kteří aktivně působili ve starých strukturách a dnes působí stejným způsobem mezi námi.

Nemáme v Koordinačním výboru Občanského fóra Čech a Moravy tajemníky, kteří by přijeli na okres či podnik a udělali tam pořádek. Nemůžeme to udělat a ani nechceme to udělat. Nejsme strana, která dává příkazy a dělá pořádek - jak se říkalo - v kádrech. Jsme hnutí demokraticky angažovaných nestraníků. Můžeme jen přesvědčovat, ukazovat na dobré a špatné příklady. Rádi bychom s vaší pomocí exemplárně zahanbili ty, kteří jménem OF berou všechnu moc do svých rukou a chovají se jako se chovali po 40 let partajní tajemníci KSČ. Občanská fóra v místech a na pracovištích nechť postupně, zdůrazňuji postupně, vytlačí ty, kteří byli oporou starého pořádku, ale především ať rozhodnou o způsobu, jakým budou napříště nalézáni noví lidé do vedení podniků a institucí. Konkursní řízení se tu nabízí jako velmi případná metoda. Ještě před tím ať na pracovištích oživí odborovou organizaci, ať působí na obměnách rad pracujících tam, kde je to potřeba. Nechť se ale vyvarují role všemocných soudců, kteří - aniž by existovala pravidla hry - rozhodují o tom, která strana dostane kdy gól.

Co jinak hrozí? Rozpad podniků, pokles výroby; hrozí, že se zadrhne fungování institucí, které denně všichni potřebujeme k životu.

Prosím vás, žádám vás - dokončeme co nejdříve demontáž všeho starého a začněme budovat. Budovat stát, nezávislou občanskou společnost, prosperující hospodářství, prostě civilizovanou evropskou společnost schopnou kulturní samosprávy.

Situace, kdy na pracovišti působí dvě či víc občanských fór a každé další se vyznačuje větší radikálností, je situace, která nás staví do neobyčejně trapného světla. Jistě, jsou fóra, kterých se zmocnili převlečení stoupenci staré totality a nelze je nechat na pokoji. Jednejme ale i tady jako občané a nikoliv jako staří aparátníci. Svolejme schůzi všech, zorganizujme shromáždění, třeba i demonstraci na dvoře továrny či města, ale mějme za sebou občany, nikoliv pouze firmu OF. Obávám se, že tu si dnes může opatřit leckdo.

Jednejme rozumně a slušně, bez demagogie, přitom energicky a nikoliv naivně. Naši nepřátelé však dnes nemají lepší možnost jak bodovat než využívat našich chyb, našich unáhleností, naší přepjatosti, průhledných motivů těch, kteří v OF vidí především příležitost, jak se dostat nahoru.

V tom všem vám nikdo nepomůže. Žádní lidé z Prahy či z Brna nebo Bratislavy neudělají u vás pořádek, jen vy sami to můžete udělat. Bát se dnes můžeme jen jediné věci: že si bezděčně osvojíme metody těch, proti kterým jsme všichni vystoupili.

Občanské fórum tu není proto, aby si vyřídilo účty s komunisty. Je tu proto, aby skoncovalo s komunistickou praxí.

Chcete-li, nazývejte nadále to, co se tu děje, revolucí. To je konec konců věc gusta. To, co tu děláme, dělejme však slušně, slušně a rozumně. Ve volbách uspějeme ne tím, jaký vliv či moc si vydobudeme, ale především tím, jak tohoto vlivu či moci dosáhneme. Rozhodnou prostředky, rozhodnou způsoby, kterými budeme jednat.

Jsme fórum, to jest náměstí. Za námi musí stát lidé, mnoho lidí, kteří nám věří a ne že se nás boji, či že si nás budou předcházet.

Jsme fórum občanské, jednejme jako občané, ne jako aparátníci, kádrováci či estébáci.

Možná, že slyším trávu růst. Jestli něco takového přece jen roste, není to tráva, je to plevel, agresivní plevel. Je to bohužel odrůda toho, co zarostlo celou tuto zemi, odrůda totality.

A my se totalitě musíme bránit - té, která stojí proti nám, i té, která - nerad to říkám - by mohla vyrůst z nás.

(Petr Pithart, Aktuality Čs. televize, 19. ledna 1990)

Máte na to jiný názor? Podělte se o něj v diskuzi.

Technická: Definic "revoluce" je samozřejmě hodně. Já v tomto článku pojmem revoluce myslím "období v němž se vládnoucí elity nechovají dle svých plánů, ale jinak dle tlaku lidového povstání (či lidu, zdola, ulice)"

Z toho hlediska a z této definice, určitě revoluce trvala ještě 29.12.1989 - zvolení V. Havla prezidentem. To by se bez tlaku lidí určitě nestalo a dobrovolně by to komunistický parlament určitě ani nenapadlo.

A revoluce už určitě netrvala po 9.6.1990 (první svobodné volby). Pak byly navoleny nové elity a ty se rozhodovaly dle svých plánů nikoliv dle tlaku demonstrací.

Takže tím, že konec revoluce (z hlediska této definice) nastal někdy mezi 29.12.1989 a 9.6.1990 jsme si poměrně jistý. A podle mne je to právě 19.1.

A nic na tom nemění ani úvahy, že toto povstání bylo někým záměrně vyvoláno či naplánováno a že se tím pádem nejednalo o revoluci, ale o předání moci atd... Vládnoucí elity se opravdu jistý čas nechovaly dle svých zájmů, ale dle tlaku lidí. Což lze z čistě "technického hlediska" jako revoluci definovat.

Zdroje:

Projev: http://scriptum.cz/soubory//scriptum/%5Bnode%5D/inforum-praha_1990_11.pdf

Informace o tom, že P. Pithart byl tehdy hlavním představitelem OF: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ob%C4%8Dansk%C3%A9_f%C3%B3rum

Fotografie: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Petr_Pithart_5650.jpg

Fragment videa z projevu: https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10150778447-historie-cs/219411058220027 od 32:25

Robert Máslo

nejsem a nikdy jsem nebyl členem žádné strany

(a kdo pamatuje tehdejší dobu ví, co tím chci říci)